Pracovní doba pro všechny tak stejná, ale přitom tolik rozdílná. Běžně se říká, že pracovní týden má 40 pracovních hodin, že zaměstnanec pracuje pouze 8 hodin denně, že musí být po celou dobu výkonu práce na svém pracovním místě, má nárok na 20 dní dovolené za celý odpracovaný rok, že při velmi důležitých a závažných životních situací má nárok na další dny volna, ale přitom to vše není úplně tak pravda.

Základní pojmy

Na úvod si musíme vysvětlit pár základních pojmů.

Pracovní doba je doba (čas), po kterou je zaměstnanec povinen pro svého zaměstnavatele vykonávat práci. Nebo také doba, po kterou musí být zaměstnanec připraven k výkonu práce dle instrukcí svého zaměstnavatele (popřípadě interních směrnic firmy).

Doba odpočinku je doba (čas), která není pracovní dobou.

Směna, je předem stanovená pracovní doba. Pokud se zaměstnanci střídají vzájemně po 12 hodinách v rámci 24 hodin, které jdou po sobě, jedná se o dvousměnný pracovní režim. Pokud se však zaměstnanci střídají po 8 hodinách v rámci 24 hodin, které jdou po sobě, jedná se o třísměnný pracovní režim.

Nepřetržitý pracovní provoz vyžaduje, aby byla práce prováděna 24 hodin denně, 7 dní týdnu, tudíž se zaměstnanci střídají pravidelně ve směnách v nepřetržitém provozu v rámci 24 hodin, které jdou po sobě.

Pracovní pohotovost je doba, po kterou musí být zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce dle jeho pracovní smlouvy. Pracovní pohotovost musí být vykonána v případě naléhavých potřeb zaměstnavatele nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. A navíc zaměstnanec nesmí pracovní pohotovost vykonávat na svém pracovišti. Tedy musí být vykonávaná na jiném dohodnutém místě. Jednoduše řečeno: pracovní pohotovost je doba, po kterou nepracujete, pouze vyčkáváte například doma, zda zaměstnavatel zavolá, že musíte přijít do práce a začít vykonávat práci. Za pracovní pohotovostí dobu se vyplácí určitá odměna, za to že jste připraveni kdykoliv v rácmi pracovní pohotovosti do práce přijít, popř. jiným způsobem začít pracovat v souladu se svojí pracovní smlouvou.

Práce přesčas je práce, která je vykonávaná na příkaz nebo po dohodě se zaměstnavatelem. Je to práce nad stanovenou týdenní pracovní dobou. Zaměstnancům, kteří mají stanovenou kratší pracovní dobu nelze nařídit práci přesčas, je ale samozřejmě možné se na ní se zaměstnavatelem dohodnout. Práce přesčas u zaměstnanců s kratší pracovní dobou je práce, která je prováděna nad stanovou týdenní pracovní dobu, tj. obecně stanovenou pro ostatní zaměstnance. Práci přesčas však není práce, kterou vykonáváme navíc z důvodu pracovního volna, o které jsme si požádali.

Noční práce je práce, která je vykonávaná v době mezi 22 hodinou večerní a 6 hodinou ranní (22:00 až 06:00).

Toto však nejsou veškeré základní důležité pojmy, které byste měli znát a ve kterých byste měli mít aspoň trošku jasno. Mnohé další pojmy definuje § 78 zákoníku práce.

Stanovená týdenní pracovní doba

Stanovená týdenní pracovní doba u zaměstnanců podle zákoníku práce činí 40 hodin týdně, přičemž existují i výjimky, kdy nemusí být tato doba dodržena. Dle §79 odstavec 2 a 3, u zaměstnanců:

"a) pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
b) s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
c) s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v odstavcích 1 a 2 může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby podle věty první nesmí však provést zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3.“
Pracovní doba u osob mladších 18 let

Délka pracovní směny nesmí u zaměstnance mladšího 18 let denně překročit 8 hodin a za týden 40 hodin ve svém celkovém souhrnu. To znamená, že do tohoto souhrnu se započítávají veškeré pracovněprávní vztahy dotyčného mladistvého, tj. i pracovní vztahy, které má s jinými zaměstnavateli.

Kratší pracovní doba

Pracovní doba, která bude kratší než pracovní doba stanovena v § 79, se sjednává pouze mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. V tomto případě se také musí počítat i s nižším platem či mzdou za vykonanou práci.

Rozdíl mezi platem – mzdou – odměnou

Plat, mzda i odměna jsou finanční částky vypláceny zaměstnavatelem svému zaměstnanci. Avšak plat dostávají především zaměstnanci veřejného sektoru. Mzda náleží zaměstnancům soukromého sektoru na základě pracovní smlouvy a odměna se vyplácí osobám na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti.

Rozvržení pracovní doby

Zaměstnavatel je ten

, kdo určuje rozvržení pracovní doby (zpravidla bývá stanoven pětidenní pracovní týden), začátek a konec směn (směna nesmí být delší než 12 hodin), přičemž musí brát na zřetel, aby nebyly v rozporu se stanovisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.

Jak definuje § 84 „Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.“

Povinností zaměstnance je být vždy na začátku a na konci směny (určené zaměstnavatelem) na svém pracovním místě. Jednoduše řečeno zaměstnance přichází do práce o něco dříve, než mu začíná pracovní doba a odchází domů o něco později, než mu směna končí.

Pružné rozvržení pracovní doby,

.

Ale co si pod pružnou pracovní dobou vůbec představit? Je to pracovní doba, která je rozdělená na základní (pevnou) a volitelnou (pohyblivou) část. Základní část určuje zaměstnavatel a volitelnou si určuje sám zaměstnanec, přičemž je volitelná pracovní doba obvykle upravena interními předpisy zaměstnavatele. Součet základní a volitelné pracovní doby tvoří stanovenou pracovní dobu zaměstnance.

Takže například, ve firmě XYZ se bude pracovat od 7:00 do 19:00 hodin, přičemž zaměstnavatel určí, že zaměstnanec odpracuje týdnně 40 hodin (denně nesmí pracovat déle než 12 hodin), pevnou dobu (základní), kdy musí být zaměstnanec v práci, stanoví od 9:00 do 15:00 hodin. Z toho vyplývá, že volitelná pracovní doba je od 7:00 do 9:00 a od 15:00 do 19:00 hodin.

Návštěva lékaře při pružné pracovní době

Také nesmíme zapomenout, že zákoník práce § 97 odst. 1 říká, že překážky v práci na straně zaměstnance, například běžná návštěva lékaře, při pružné pracovní době, se může hodnotit jako pracovní výkon pouze v tom případě, pokud určitým způsobem zasáhla do pevné doby (základní). A teď jednoduše. Situace, kdy se návštěva lékaře nezapočítává do pracovní doby

Například pokud budete pracovat u výše uvedené společnosti XYZ, naplánujete si na nějaký pracovní den kontrolu u lékaře v 8:00 hodin, budete u něj do 10:00 hodin a konec pracovní doby si zvolíte na 18 hodinu večerní, znamená to, že se Vám do pracovní doby nepočítá volná pracovní doba, tedy od 8:00 do 9:00 hodin. Odpracujete pouze 8,5 hodiny pracovní pružné doby po odečtení přestávky na oběd (30 minutová přestávka na oběd se do pracovní doby nezapočítává).

Situace, kdy se návštěva lékaře započítává do pracovní doby
Ovšem úplně jiná situace nastane v okamžiku, pokud budete pracovat od 7:00 hodin, k lékaři na kontrolu odejdete mezi 11:00 a 13:00 hodinou a v práci skončíte opět v 18:00 hodin. Nyní odpracujete 10,5 hodiny po odečtení přestávky na oběd. V situaci, kdy návštěva lékaře zasahuje do pevné (základní doby), se i návštěva lékaře započítává do odpracované pružné pracovní doby.

Dovolená při pružné pracovní době, den kdy má zaměstnanec dovolenou je nutné a musí se posuzovat jako celý odpracovaný pracovní den, ne pouze jako pevná část pružné pracovní doby!

Práce přesčas u pružné pracovní doby se stanovuje jako práce nad stanovenou pracovní dobu (základním měřítkem je týdenní pracovní doba) a nad základní pracovní dobu viz zákoník práce § 98. Například pokud zaměstnavatel nedá souhlas a zároveň ani nenařídí práci přesčas a zaměstnanec i přesto pracuje nad stanovenou týdenní pracovní dobu, nejedná se o práci přesčas!

Při pružné pracovní době musí být průměrná týdenní pracovní doba uskutečněna ve vyrovnávacím období, které určí zaměstnavatel. Toto vyrovnávací období však nesmí být delší než 26 týdnů jdoucích po sobě. Pouze kolektivní smlouva může vyrovnávací období upravit na nejvýše 52 týdnů jdoucí po sobě.

Dále také zákoník práce v § 85 odst. 5 a 6 upravuje, kdy se neuplatňuje pružné rozvržení pracovní doby:
a) „při pracovní cestě zaměstnance,
b) při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, a v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo dávky podle předpisů o nemocenském pojištění, a
c) v dalších případech určených zaměstnavatelem.
(6) V případech uvedených v odstavci 5 platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit."

Konto pracovní doby

Paragraf 86 definuje a upravuje konto pracovní doby a jeho přesná definice je následující:

„(1) Konto pracovní doby je způsob rozvržení pracovní doby, který smí zavést jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis u zaměstnavatele,